Dopis o dokončení trenérské cesty

Nad tím, kde a kdy končí cesta k trenérství v European Council Network, jsem přemýšlela už nějakou dobu. Jak to vypadá? Jak to poznám, až se tam dostanu? Dostanu se tam někdy?

Čas od času jsem dostala otázku, kterou jsem si kladla i já sama: „Kde jsi na cestě?" Vím, že po ní jdu, ale jak poznám, kolik mi ještě zbývá?

Začala jsem se rozhlížet kolem, abych viděla to místo, kde se momentálně nacházím. A protože jde o to stát se trenérkou poradního kruhu, nebudu sama, ale v kruhu s ostatními. A tak část zhodnocení ani nemohu udělat sama. Každý v kruhu přece vidí jinou jeho část. Začala jsem se ptát ostatních, jak mě vidí. Nebylo snadné to poprvé říct nahlas: „Chci vidět, jak daleko jsem se na cestě stát se trenérkou dostala a co zbývá k jejímu dokončení.“

Na své cestě jsem se naučila, že je dobré nezapomínat být odvážná a riskovat. I jako trenérka mohu stále dělat chyby, takže není důvod zůstávat v mělkých vodách. Zvlášť když nás život bere na otevřené moře.

A díky poradního kruhu dobře vím, jak navigovat sebe i ostatní v neznámé nebo divoké vodě. Poslouchat. Dát prostor jiným hlasům. Zůstat věrná svému srdci. Být svědkyní. Zůstat zticha. Ptát se. Nebýt sama.

Naučila jsem se vzdát očekávání a usilování o dokonalosti. Naučila jsem se toho dost se o záměrech, naději i tajemných cestách.

Rezonuje se mnou, že „možná se nikdy nebudete cítit úplně připraveni, ale musíte svolit k vykročení na cestu, až budete dostatečně připraveni.“ Cítím se dostatečně připravena jít dál jako trenérka poradního kruhu. Co vidíte vy?

Poradní kruh mě vzal a stále bere na nová místa a do dalších a dalších komunit. Čerpala jsem z něj sílu, když mi bylo těžko. Jen díky tomu, co jsem se naučila v councilu, jsem bylal schopná vyučovat online dramatickou výchovu během koronavirového lockdownu. Setkávat se se studujícími na obrazovce, zatímco jsme byli izolovaní ve svých domovech a prožívající strach a ztráty. Začínali jsme sdílením ve virtuálním kruhu o tom, jak nám je, a to nám umožnilo pokračovat týden za týdnem a sdílet v ten čas velmi vzácný prostor komunity. A pak si znovu, když jsme byli zpátky ve škole, s novou skupinou studentek a studentů, po měsících izolace, zvykat na nové tváře, nové nastavení. Znovu a znovu se ptát, jak se máme, co v tuto chvíli potřebujeme, pomohlo. Měla bych odvahu klást si tyto otázky, naslouchat odpovědím a být připravena upravit své plány, aniž bych měla všechny ty zkušenosti s poradním kruhem?  Myslím, že ne.

Chtěla jsem propojovat lidi v našich kruzích s mezinárodní komunitou European Council Network a tradicí councilu, která vychází z Ojai. Abych je mohla seznámit s cestou kruhu, kterou jsem si zamilovala. S tím, jak se s poradním kruhem v České republice setkává stále více lidí, se význam „komunity“ mění, rozšiřuje. Děláme, co je v našich silách, abychom se vyhnuli hierarchii, „pravidlům“ a manipulaci. Zůstali inkluzivní a nevzdávali se našich standardů. Posloužit.

Byly a jsou tu nové výzvy. Přivést poradní kruh do univerzitní učebny, čelit podezřívavým pohledům studujících a ptát se sama sebe, jestli je duch councilu opravdu s námi. Zůstat věrná svému srdci a hodnotám, i když si nasadím klobouk vysokoškolské učitelky.

Vím, že toho vím dost na to, abych představa poradní kruh novým lidem, abych ho s nimi znovu a znovu zažívala a zkoumala.

Doufám, že vím dost na to, abych poznala, kdy je čas požádat o pomoc a vedení.

Dopis o dokončení trenérské cesty jsem dopsala v červnu 2024. Někteří z vás ho četli, mnozí k němu přispěli, ještě víc lidí (a nejen lidí) se mnou bylo na cestě po všechny ty roky. Část cesty se uzavřela v červenci, kdy jsem se na Zoomu sešla se svými mentory, Lindou Elias a Shayem Hanienem. Na začátku října mne čekal další Zoom s užším kruhem trenérů European Council Network. Že je má cesta u konce jsem se dozvěděla z mailu. K završení cesty ještě zbývala ceremonie na setkání ECN v Maďarsku. Od 2. listopadu 2024 o sobě můžu říct, že jsem councilová trenérka. Co to znamená, bez vás nezjistím.

Letní škola Učíme (se) v kruhu

 12.-14. srpna pořádáme na brněnské Pedagogické fakultě Letní školu Učíme (se) v kruhu.

I když je léto a prázdniny v plném proudu, ráda bych vás pozvala do školy. Společně s Martinou Kurowski uvítáme všechny, kteří mají zkušenost s využitím poradního kruhu pro formální i neformální vzdělávání, nebo je tato cesta láká. Tedy pedagogy, ale nejen je.

Michaela Leichmannová se podělí o práci s kruhy na základní škole, Hana Růžičková s námi bude sdílet, jak kruhy využívá v rámci výuky i kolektivu žákovských mediátorů, my s Martinou nabídneme zkušenosti s profesní přípravou budoucích učitelů. Bude prostor na společné ukotvení základů poradního kruhu i experimentování s pokročilejšími formami. A především na společné objevování a výměnu zkušeností a konkrétních tipů.

https://www.ped.muni.cz/czv/nabidka-kurzu/vsechny-kurzy/letni-skola-ucime-se-v-kruhu-12-13-14-8-2024

Učíme (se) v kruhu s budoucími učitelkami a učiteli

tento článek vyšel v angličtině v únoru 2024 v European Council Network Newsletter

Od podzimu 2021 mají studentky a studenti Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity možnost seznámit se s prací v kruhu, zažít poradní kruh (council) jako jeho účastníci i jako facilitátoři, poznat různé facilitátory a jejich zkušenosti a v neposlední řadě i iniciovat svůj vlastní kruh a reflektovat a přehodnocovat, jak chápu roli učitele ve třídě. V tomto článku bychom se rády podělily o některé příběhy z naším společné cesty a také o zpětnou vazbu od našich studentek a studentů, budoucích učitelů.

Ve školním prostředí nejsou kruhy žádnou zvláštností. A také se učitelky a učitelé často objevují na workshopech a výcvicích poradních kruhů, aby získali dovednosti a zkušenosti, které by mohli uplatnit ve školních třídách. Což nemusí být vůbec snadné. Zatímco sedí v poradním kruhu se svými dospělými vrstevníky, zažívají okamžiky hlubokého sdílení, pozorného naslouchání a ticha, ptají se sami sebe, jak toto mohou přenést do kruhu neposedných dětí, co by znamenalo předat jim mluvicí předmět (a vzdát se tak kontroly nad děním v kruhu). Tyhle otázky jsem si samozřejmě kladla taky. 

Než jsem se zúčastnila v roce 2016 workshopu o poradních kruzích ve škole, který v Maďarsku vedl Joe Provisor. Od prvního okamžiku bylo jasné, že Joe má praxi s dětmi odžitou. Značnou část času jsme strávili hraním her a jinou zábavou, poradní kruhy byli kratičké i složitě strukturované, důkladně jsme reflektovali, co všechno v kruzích může hrát roli i jak poradní kruh působí na odlišné jedince. Spoustu jsme se toho naučili a chtěli se učit ještě víc. Hlavně jsme ale získali sebevědomí zkusit to sami. O rok později už Joe Provisor ve spolupráci s Jaroslavou Vatay nabízel workshopy a školení i v Brně. Na pozvání Martiny Kurowski představil Joe  svou praxi studujícím a vyučujícím na Pedagogické fakultě i účastníkům víkendového školení, které jsme uspořádali pro učitele z České republiky a Slovenska.

Joe Provisor se studujícími a vyučujícími Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně (2017)

Vrátil se v dubnu 2018 a společně s Jaroslavou Vatay a Petrou Banďouchovou jsme zorganizovali školení Poradní kruhy ve vzdělávání a Úvod do restorativní praxe, obě pod vedením Joe. Tato školení nebyla jen cestou k představení poradních kruhů učitelům a prohloubení praxe již zkušených facilitátorů s ohledem na specifické prostředí vzdělávání. Byl to prostor, kde jsme jako účastníci spolu navázali spojení, ze kterých dosud těžíme, Někteří z nás jsou od té doby v kontaktu, spolupracovali jsme na různých projektech, opakovaně se setkávali na workshopech poradních kruhů, sdíleli osvědčené postupy i výzvy a přinášeli poradní kruh do škol, neformální vzdělávání a školení učitelů. Joe nás vždy podporoval, sdílel to, co se sám naučil, nabízel své osnovy a další vzdělávání.

Jaroslava Vatay a Joe Provisor na Pedagogické fakultě (2017)

Osobně si cením rozhovoru, který Joe poskytl mně a Veronice Rodové pro časopis Komenský (3/144, 2020). Dotýká se v něm nejen otázky, jaká je role učitele v poradním kruhu a jak se liší od „autority“, kterou představuje obvykle, zmiňuje možnost „zneužít“ kruh k výkonu hierarchické moci. Je stále platným zdrojem pro každého, kdo zvážuje facilitaci kruhů s dětmi a studenty (a nejen s nimi).

Několik učitelů z Česka se zúčastnilo online školení, které nabízel během pandemie koronaviru. A přímá zkušenost s výhodami poradního kruhu online, zatímco jsme byli zavření ve svých domovech a učitelé viděli své studenty pouze na obrazovkách, je povzbudila, aby kruhy vyzkoušeli i se svými třídami.

Na Pedagogické fakultě se poradní kruh stal jednou z praktik používaných pro reflexi studentských praxí na školách. Přesto jsme byly přesvědčené, že může hrát mnohem významnější roli ve vzdělávání budoucích učitelů, jako prostor pro sociálně-emocionální i akademické učení. Martina Kurowski iniciovala projekt, jehož cílem bylo implementovat zcela nový předmět do osnov budoucích učitelů. Za finanční podpory Otevřené výzvy jsme v akademickém roce 2021/2022 pracovaly na jeho sylabu a pilotních kurzech. Učíme (se) v kruhu nabízíme všem studentům fakulty (a univerzity) každý podzim od roku 2021. V jarních semestrech je součástí studijních programů od roku 2023. A Martina shrnuje: „Ministerstvo školství zavedlo Rámec kompetencí pro postgraduální učitele, který zdůrazňuje zásadní význam management chování. Ve spolupráci s téměř všemi fakultami připravujícími budoucí učitele se ministerstvo zavázalo podporovat aktivity a kurzy zaměřené na tuto oblast s cílem připravit budoucí učitele na výzvy, s nimiž se mohou v praxi setkat. Náš kurz Učíme (se) v kruhu si v tomto kontextu získává uznání jako ukázkový příklad dobré praxe.“

Předmět vyučujeme spolu s Martinou Kurowski, za jeho úspěchem nás ale stojí více. Linda Elias, trenérka European Council Network a sociální pedagožka z Vídně, která opakovaně přijíždí do Brna jako hostující učitelka. Hana Růžičková předává své zkušenosti s kruhy vedenými učiteli i vrstevnicky vedenými kruhy ve škole, kde působí (Škola Nika, dříve SCIO škola v Praze - Chodov). Helena Kosková se mnou vedla online úvod do praxe poradních kruhů pro katedru pedagogiky. V květnu 2022 jsme s Martinou využily příležitosti strávit týden v Lisabonu a stínovat pracovnice a pracovníky nevládní organizace Florescer - Associação de Educação Global. Během našeho pobytu jsme sledovaly denní školní režim dětí, které žijí v sociálně vyloučených lokalitách, v těžkých rodinných podmínkách a děti z etnických menšin. Přihlížely jsme zavedení unikátní vzdělávací inovace, která prostřednictvím nepřetržité podpory posiluje celou školní komunitu. Naší hlavní průvodkyní a lektorkou byla jedna ze zakladatelek organizace Maria Teresa Mendes, která nám přibližovala okolnosti zavádění poradních kruhů do škol.

S Lindou Elias, hostující vyučující Učíme (se) v kruhu během pandemie koronaviru (2022)

S Martinou Kurowski

A v neposlední řadě Petra Banďouchová, která se podělila o své zkušenosti se zaváděním poradních kruhů na základní škole v příručce Poradní kruh jako součást školní praxe, v níž představujeme i naše zkušenosti z Pedagogické fakulty.

Výuka je od začátku založena na osvojování si praktických zkušeností, studenti se v kruhu seznamují s principy poradního kruhu i mezi sebou navzájem, vyzkouší si roli účastníka i facilitátora, sami vedou kruh při vyučování, při svých pedagogických praxích, popř. ve svém volném čase. A své zkušenosti reflektují společně se svými spolužáky. V kruhu. Pro studenty je největším objevem ticho. učí se s ním zacházet, mají možnost prozkoumat, jak moc je pro ně ticho ještě pohodlné a kdy už jim příjemné není. Kolik ticha ostatní potřebují, aby se mohli učit naučit a objevovat: „Bylo velmi zvláštní si uvědomii, že ticho ve skupině není nežádoucí a že naopak může být prospěšné“. Dalším silným tématem je práce se skupinou jako takovou, otázka individuální a kolektivní odpovědnosti: jaká je skutečná odpovědnost učitele a kam sahá, jaká je optimální míra autonomie žáků ve vzdělávacím procesu, co bezpečné prostředí obnáší a jak jej může učitel vytvořit, kdy je jeho zásah do probíhajícího procesu potřeba a jaké jsou jeho optimální formy. Pro naše studenty je vlastní zkušenost s facilitací kruhů často krokem za jejich komfortní zónu. Poprvé se postaví „na druhou stranu“ do role průvodce, facilitátora, učitele, což od nich vyžaduje kreativitu a flexibilitu, a to nejen při hledání vhodného tématu a formy pro práci s konkrétní skupinou. Moc si vážíme toho, co s nimi v kruzích můžeme zažívat.