Když mě na jaře Lea Mentlíková, kterou jsem vůbec neznala, pozvala, abych prezentovala na Edufóru
svou práci, nevěděla jsem, o čem bych měla mluvit, aby to zaujalo
ostatní. Ale po pár dnech jsem věděla, že budu mluvit. O tom, co chci
představit ostatním.
Na říjnovém brněnském setkání Edufóra, věnovaném improvizaci a storytellingu ve vzdělávání, jsem měla možnost představit council.
I když jsme se nevešli do jedné řady a nebyl to opravdový council, seděli jsme v kruhu
Měli jsme mluvící hůlku
A místo mikrofonu si ji nakonec vzala i organizátorka celého večera, Lea
Více o samotné akci a další fotografie najdete na Facebooku, můžete si přečíst i článek na Pedagogice Brno. Pokud vás zajímá samotná prezentace, podívejte se na video na konci tohoto příspěvku.
Pro mne to byla v první řadě velká výzva, představit council a jeho přínos a využití v 5 minutách. A bez councilu! Musela jsem se zamyslet, jaká vlastě byla moje cesta ke councilu - to byl ten příběh, který jsem chtěla vyprávět.
Ano, někde na začátku byly táborové ohně a taky tento muž
A abych si obhájila své místo na tematickém večeru, slíbila jsem i prozradit, co má council společného s dramatickou výchovou, improvizací a storytellingem. To všechno se do mého příspěvku nevešlo, v rámci příprav jsem ale popsala tři stránky... Můj příběh "Jak jsem začala psát o councilu" tak možná bude začínat: Když mě jednou Lea Mentlíková pozvala, abych prezentovala na Edufóru svou práci, nevěděla jsem, o čem bych měla mluvit, aby to zaujalo ostatní. Nakonec jsem mluvila o councilu:
Žádné komentáře:
Okomentovat