Sedím doma u stolu a počítače, světlo mi poskytuje okno z jižní strany.
Na slunce si budu muset ještě chvíli počkat.
Pro své sdílení o Councilu v týpí jsem si vybrala kvality jihu. Pokusím se vám alespoň takto zprostředkovat své vzpomínky a zážitky:
Zpětně vnímám jak nejen tábořiště, ale postupně i my všichni jsme naší společnou přítomností na Councilu v týpí rozkvétali.
Za ten nedlouze/dlouhý čas jsem viděla několik růstů každého z nás.
Léto jsme si užívali všichni plnými doušky, každým okamžikem, tady a teď. Dovolit si emoce, ukázat je, prožít si je a třeba také sdílet s ostatními… Nevím jak ostatním, kteří zde byli, ale nejsilnější emoce, která mi přišla na mysl z našeho celého pobytu, je velká radost.
V mnoha ohledech jsem se cítila (nejen na Councilu) v tomto období zranitelná, ale nebylo mnoho míst, kde jsem se cítila tak bezpečně.
Hravost mě letos hodně bavila.
A spontánnost, se kterou se ne vždycky kamarádím, se mi poslední dobou vrací do života víc a víc. A jak já ji mám za to ráda.
Radost je u mě spojena s velkou vděčností. Tu od té chvíle, co jsem opustila cestičkou k nádraží náš tábor, stále pociťuji. Více a více.
Opět znova a znova v němém úžasu zpětně vnímám a pozoruji, jak je vše celistvě a harmonicky tvořeno. A stačí jen být. Dovolit si být. Nevím, jaké to je pro ostatní, ale já cítím a tak nějak vím, že někde uvnitř se mé vnitřní dítě léčí. A že si zase někdy bude muset vzpomenout, jak je přínosné se čas od času dívat na svět vzhůru nohama.
S obrovskou vděčností všem, kteří na Councilu v týpí v létě 2021 byli.
Že jste tam byli právě vy, v právě ten čas, který byl tak plný.
Jana Rudyšová
“Proč chodím a jezdím na Councily, proč je vnímám jako stále důležitější pro mé bytí zde? Jsou mi osvěžující ESENCÍ, vrací a ukazují mi zapomenutou SPONTÁNNOST, připomínají mi nepostradatelnost NASLOUCHÁNÍ a SDÍLENÍ srdcem a učí mne respektovat vše to, co a s kýmkoliv, přijde.”
